Můj příběh

Jmenuji se Hanka a jsem šťastná, spokojená a vděčná, že jsem našla sebe sama a proto se mohu věnovat své velké lásce.Tou láskou je malování.

Dnes mohu malovat, experimentovat, učit se novým věcem kdykoliv se mi zachce, nejsem omezovaná časem. Tvořím si svá pravidla, svůj denní plán a proto jsem naprosto v pohodě a bez stresu.

Když se dnes ohlédnu zpět, trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že být sama sebou je úžasné, jedinečné a nic za co bych se měla stydět. Umožňuje mi dělat práci, která se mi líbí, zajišťuje  mi vnitřní spokojenost a co je úžasné zajistí i pokrytí hmotných statků.

Dovolí mi rozvoj mých dovedností, nakoupení materiálu, který potřebuji.Díky tomu všemu  můžu realizovat činnosti, které jsem v minulosti se bála připustit, natož, abych si myslela, že bych to byla dokázala. A přece to jde!

V době, kdy jsem dostudovala, bylo u žen pravidlo - vdej se, přiveď na svět děti a pak  jdi do práce. Tak se tak stalo. Dostudovala jsem, měla děti a nastoupila do školy jako vychovatelka. Ze školství jsem odešla po 15 letech. Nelíbil se mi systém vychovávání ovcí.

Zároveň se naskytla možnost s bývalým manželem podnikat a tak jsme společně šli do neznáma. Trávili jsme společně mnoho času jak v práci, tak doma. Po čase jsem měla pocit, že bych vše dělala jinak. Názory na práci, na chod domácnosti a výchovu dětí se začaly znatelně rozcházet a tak jsem pro klid v  rodině, začala ustupovat. To byl začátek žití životů druhých a mé nespokojenosti.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Měla jsem čím dál větší problém prezentovat svůj názor a prosadit se. Naše manželské i  podnikatelské cesty se nakonec rozešly. Zřejmě jsme naplnili podstatu společného životního učení. 

Začala jsem se věnovat finančnímu poradenství. Práce mě moc bavila, ale pořád mě provázelo mé vnitřní " něco", co jsem v té době neuměla správně pojmenovat. Vycházela jsem maximálně vstříc klientům, šéfovi společnosti a nakonec i svým známým.                                                                                                                                                                                                                                              Byla jsem však vnitřně nespokojená, protivná ,nedůvěřivá.  Jen ve chvílích, kdy jsem si našla čas na malování, utekla tím z reality,  mi bylo dobře. Moc dobře. Víc a víc jsem si uvědomovala, že toto je má cesta. 

V roce 2018 jsem dostala pár kopanců ze svého okolí. Hlava mi nebrala, proč ? Stavěla jsem se do role oběti. Cítila jsem se zran ěná, ublížená... Život není fér ??  Čas a intenzivnější malování mi však dovolilo o všem přemýšlet. Došla jsem k závěru, že vlastně oběť nejsem. Jen si se mnou trochu osud pohrál, abych prozřela, kam má vést má životní cesta.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Do života mi najednou začali vstupovat jiní lidé a já díky tomu všemu okolo mě,  pochopila, proč se mi dělo, to co se mi dělo. Nebyla jsem sama sebou. Toto poznání vše rozhýbalo správným směrem. Směrem spokojenosti.

Začala jsem na sobě tvrdě pracovat, učinila zásadní rozhodnutí ve  svém chování, přístupu a vědení své hodnoty. Tím jsem se mohla vydat na cestu, kterou jsem toužila jít od děctví.

Díky malování jsem si odpověděla na spoustu otázek, našla sama sebe a začala žít svůj život, podle svých představ. Né podle škatulek společnosti.....

Poslouchám své srdce, svou vnitřní intuici, své anděly, kteří tady pro mě vždy byli, aniž bych o jejich existenci před svým vnitřním rozvojem věděla, stále budou. 

Nemusíš umět malovat jako Van Gogh, to po Tobě nikdo nechce...                                     Přenes na plátno svůj POCIT, svou NÁLADU, HNĚV, UBLÍŽENÍ... nechej vyplout svou představivost a buď autentický.

Pokud máš strach, pomůžu Ti... Spolu to zvládneme.     Malování je nástroj... Dej  na plátno, co cítíš a nemůžeš neuspět. Nauč se pracovat s médiem, které Ti v tom pomůže.